Pamětní medaile k 60 let divadla

Sám Jára Cimrman se za svého života velkého ocenění nedočkal. Až po objevení jeho pozůstalosti a postupném odhalování jeho geniality se ukázalo, že patří k největším géniům české historie. On sám by ovšem podobné tvrzení nepochybně odmítl s tím, že jen dělal, co bylo třeba. Jeho vynálezy, divadelní hry a myšlenky, které po sobě zanechal, však mluví poněkud přesvědčivěji.

Není proto divu, že se jeho podobizna nakonec dostala i na pamětní medaili. Pravda, poněkud pozdě, jak už to u Cimrmana bývalo zvykem. Za svého života totiž přišel o řadu prvenství, a to z nejrůznějších důvodů. Tentokrát mu však prvenství zůstalo – na medaili se dostal dříve, než se o něj stačil přihlásit někdo jiný. A především až poté, co už nemohl protestovat.

 Cimrman se tak konečně dočkal pocty, která přísluší velikánům. A protože byl mužem skromným, jistě by se spokojil i s jedinou medailí a dokonce s jedinou její stranou. Ostatně, kdyby jich bylo víc, mohl by někdo nabýt dojmu, že si na slávě zakládal. A to by bylo vůči jeho povaze krajně nespravedlivé.

Tato medaile je tedy malou připomínkou velkého génia. A také důkazem, že na některá ocenění není nikdy pozdě. V Cimrmanově případě vlastně až po více než sto letech. Což je vzhledem k jeho celoživotnímu úsilí o zlepšování světa překvapivě krátká doba. Zvlášť uvážíme-li, kolik času mu zabralo vysvětlovat ostatním, že to, co považují za svůj nápad, už dávno vymyslel on.