Divadlo Járy Cimrmana: Šedesát let vyprodáno | autogramová edice

Divadlo Járy Cimrmana slaví šedesát let. A protože některé instituce mají to štěstí, že věkem získávají na vážnosti, zatímco jiné naopak na počtu vyprodaných představení, vydává k tomuto pozoruhodnému výročí knihu Divadlo Járy Cimrmana: Šedesát let vyprodáno.

Publikace mapuje historii divadla prostřednictvím osobních vzpomínek, fotografií a faktografických údajů o jednotlivých inscenacích. Nezůstává však jen u dávné minulosti. Věnuje se především poslednímu desetiletí a zachycuje, jak se soubor proměňuje, jak do něj přicházejí nové herecké posily a jak si nová generace postupně osvojuje role, které po desetiletí patřily jejich předchůdcům.

V úvodním dopise Ladislavu Smoljakovi se Zdeněk Svěrák ohlíží za nedávnými personálními ztrátami i za novými členy souboru. Připomíná také vznik a vývoj ikonických her Akt a Vyšetřování ztráty třídní knihy, jejich původní obsazení i změny, které si vynutila doba normalizace. Historie se tu neprezentuje jako dokonale uhlazená kronika, ale jako sled událostí, ve kterých se někdy měnili herci, někdy role a občas patrně i samotný Jára Cimrman. Ten ovšem, jak známo, nemůže za nic z toho, protože o většině událostí nebyl včas informován.

Kniha přináší také pohled současných členů souboru. Vojta Kotek například vzpomíná na přebírání klasických rolí po svých předchůdcích. Z někdejších kulisáků se stali herci, profesionální herci postupně splynuli s cimrmanologickým kolektivem a nové generace převzaly role, které už mají za sebou dlouhou historii. Ondřej Vetchý se představuje jako smrtka, Miroslav Táborský jako sklerotický železničář Hájek a Josef Čepelka navazuje na svého otce Miloně převzetím trojice ženských rolí Emilky, Jenny a Andulky ve hře Švestka.

Právě v těchto příbězích se ukazuje jedna z pozoruhodných vlastností Divadla Járy Cimrmana. Časy se mění, herci odcházejí a přicházejí, role se dědí z generace na generaci, ale základní princip zůstává. Cimrmanovská poetika se dokáže přizpůsobit novým tvářím, aniž by přestala být sama sebou. A tak zatímco někde se nové obsazení hledá obtížně, v Cimrmanově divadle stačí najít někoho, kdo se umí správně postavit k tabuli, případně přesvědčivě předstírat, že je železničář.

Knihu doprovázejí fotografie Veroniky Matějkové a Pavly Černé, které doplňuje několik archivních snímků. Vedle sebe se tak potkávají tváře dnešního souboru s fotografiemi z jeho minulosti a připomínají, že šedesátiletá historie Divadla Járy Cimrmana není jen historií jednotlivých her, ale především lidí, kteří je po desetiletí přivádějí na jeviště.

Divadlo Járy Cimrmana: Šedesát let vyprodáno je proto kronikou divadla, které se během šesti desetiletí dokázalo měnit, aniž by ztratilo svou tvář. Je poctou jeho zakladatelům, připomínkou těch, kteří už na jeviště nevystoupí, a zároveň svědectvím o nové generaci cimrmanologů. A především je dokladem poněkud podezřelého faktu, že Jára Cimrman dokáže už šedesát let vyprodávat sály, přestože se nikdy osobně nedostavil ani na jedno představení.